. O nás


O nás

Vítám vás přátelé,

před řadou let jsem využil nabídky jisté realitní kanceláře. Jejím prostřednictvím pak zakoupil rozlehlou nemovitost. Vzpomínám, že mi zaslali detailní fotografie objektu a já se ihned rozhodl. Záhy mi poštovní doručovatel předal balíček a v něm jsem nalezl svazek klíčů. I když bylo nestandardní jednání agentů zvláštní, rozjel jsem se nové zázemí obhlédnout. Přestože jsem si sebou vzal dvě mapy, trochu jsem zabloudil a dorazil na místo o několik hodin později. Pomalu se stmívalo. Bylo patrné, že rozsáhlý, členitý a netypický dům z kamene, stál dlouho opuštěný. Stranou frekventované civilizace, těžko nalézal svého kupce. Objekt který jsem spatřil, byl podivuhodný, stejně jako jeho cena, která nebyla vysoká. Možná dům odpuzoval zájemce nejen díky svému ponurému vzhledu ale také z důvodů praktických, jako je vytápění, nebo mytí desítek oken. Možná jsem se unáhlil i já, honilo se mi hlavou. Navíc, za zdí zpustlé zahrady, se zdivočelými ovocnými stromy, ležel uzavřený hřbitov. Já ale na duchy nevěřím a objekt vyhovoval přesně mé představě o klidu, který jsem hledal pro svou práci. Interiér domu byl celkem zachovalý, prakticky uspořádaný. Jenom čas zanesl nábytek vrstvami prachu. Vydal jsem se na průzkum. Nepopírám, že v určitých částech domu na člověka padal nejen onen prach, ale i vtíravá úzkost. Vrchol překvapení však čekal v suterénních prostorech. Na konci dlouhé chodby stály těžké pancéřové dveře. Když se mi je podařilo odsunout a ofoukat přiražený palec, objevila se přede mnou k mému překvapení prostorná kamenná dílna. Připadala mi jako předpotopní protiatomový kryt. Mžoural jsem chvíli do šera a pak jsem musel rozsvítit ruční halogenové svítidlo, protože místnost neměla okna. Následně jsem sebou leknutím trhl. V kuželu světla jsem na mramorovém pultu spatřil celou řadu jakýchsi kaskádovitě vyskládaných lidských hlav. Tupě hleděli před sebe. Nebyly to však hlavy, jak jsem se původně domníval, ale zaprášené gumové repliky lidských tváří. Byly to masky. V životě jsem nic podobného neviděl. Byly jako živé. Některé měly vlasy a jedna z masek starého muže tupě hleděla přes silné brýle. Panoptikum působilo ve světle svítilny děsivě. Když jsem se vzpamatoval z úleku, prozkoumal jsem celé toto tajuplné studio, které jak se ukázalo mělo další vstupy do menších místností. Všude pavučiny a pod nimi předměty, které jsem neznal. Celé mi to připomínalo nějaký kabinet šíleného doktora. Obzvláště, když jsem objevil i falešné ruce, sady umělých chrupů a různé další části imitující lidské tělo. Všechno bylo pečlivě vyskládáno v černých zásuvkách dlouhého pultu se zrcadly. Na podlaze ležela masivní knihovna, která se časem zbortila. Množství knih a odborné literatury se spolu s rozbitým sklem, před řadou desetiletí, rozlétlo po podlaze. Toho papíru. Brodil jsem se literaturou a neskutečným množstvím myších bobků až ke zdi. Zde byl ve stěně zabudován nýtovaný trezor. Dvířka byla otevřená. Nahlédl jsem dovnitř a objevil hranaté pouzdro z mědi. V pouzdře byla pečlivě uložena další maska. Úděsná, holohlavá, popelavá. Působila nepříjemně. Byla celá kožovitá. Jakoby spala. Připomínala mi antickou sochu, ale naruby. Jako výsměch klasické kráse. Zjev s dokonalou ošklivostí. Když jsem svůj průzkum dokončil vynesl jsem pouzdro s podivuhodnou maskou do jedné z koupelen, která byla v daných možnostech nejčistší. Opatrně jsem šedivou masku otřel a s určitými rozpaky si ji váhavě nasadil na hlavu. Sedla mi jako ulitá. Na temeni mě něco tlačilo, ale jakmile jsem z masky vyklepal myší bobek, bylo vše ok. Když jsem se spatřil v zrcadle, zhrozil jsem se. Moje vlastní tvář mi před očima zmizela. Nezbylo z ní vůbec nic. Ze zrcadla se na mě šklebil příšerný chlap. Šelma, přízrak. Málem jsem se pozdravil. Docházelo mi, kdo v domě žil. Ano. Byl to on. Fantomas. Mezinárodní zločinec a mistr převleků, podle kterého psali spisovatelé romány a filmaři filmovali své detektivky. Nebylo pochyb. Holá lebka monstrózní masky umožňovala snadné navlékání a snímání dalších tváří. Tedy opravdu existoval. Bunkr v suterénu byla jeho tajná alchymistická laboratoř.

Při následné rekonstrukci se prohledal celý dům. Dokonce se nalezli dva tajné východy. Jeden vyúsťoval za zdí domu na hřbitově – pod žulovým náhrobkem. Druhý byl již zavalen a končil v zemi. Ale další stopa po původním majiteli se nenašla. Obrátil jsem se na realitní kancelář, která mě po zveřejnění poptávky oslovila, ale - neexistovala. Zmizela. Jako by se nad ní zem slehla. Dodnes jde o nezodpovězené tajemství. Záhadu pak završila suma kterou jsem investoval za dům, která se objevila zpět na účtu. Suma, která později posloužila jako kapitál do podniku, který se pomalu rýsoval v mé hlavě. Fantomas zmizel. Zanechal mi však po sobě své pracovní nástroje, které používal. Zvažoval jsem, jak s tímto darem naložit. Tak se zrodila myšlenka podělit se o masky s veřejností. V roce 1990 jsem vybudoval manufakturu gumových tváří podle původních nalezených receptur a navázal tak moderním způsobem na pozoruhodnou tradici.

V současnosti na můj pokyn pracuje v laboratořích společnosti GF® profesionální elita oboru. Dokonce se ani moc nehádá. Pracoviště a nalezenou anonymní šedivou masku z trezoru, která k Vám ze stránek promlouvá, dostala na počest jméno po předchůdci, který vznik originálního know-how značkových tváří, inspiroval. Technologie jsme vyvinuly s parametry odpovídajícími aktuálním zákonným měřítkům a moderním potřebám. Protože maska je rodnou sestrou loutky, investují se finanční prostředky od našich zákazníků do rozvoje a provozu mezinárodního divadélka, o kterém se přátelé můžete dočíst v příslušných kapitolách těchto stránek.

Svou novou tvář si můžeš vybrat z nabídky stovek značkových designů, prvotřídní profesionální jakosti. Díky pečlivému systému společnosti za dostupné finanční prostředky a z jakéhokoliv místa planety.

Jsem muž sta tváří. Mou pravou tvář, však nepoznáš. Svou masku, nehodlám nikdy sejmout. Svá díla, které jsem stvořil, ti nyní prostřednictvím svých asistentů společnosti Greyland Film předkládám.

 

Na brzkou shledanou

Maskot_slogan_2_cz.png